Alternativní pohledy na levici. Část 2

rpt
dne @ číslo 24

Pokračování prezentace alternativních náhledů na fenomén levice. Psychologický rozbor nyní vystřídá rozbor více sociologický. V pravicovém myšlení hraje velkou roli společenské postavení čili status, které my, lidé máme podle všeho zakódované.

Zbývající dvě části tohoto textu jsou:

Jimova spirála svatosti

K pochopení tohoto konceptu je potřeba nahlédnout do kuchyně neoreakce, což byl nepříliš úspěšný pokus modernizovat myšlenky staré pravice. Podle neoreakce každá společnost obsahuje kněžskou kastu, která je zodpovědná za výchovu obyvatelstva. To je její funkce. Neoreakcionáři si pro ni vypůjčují termín brahmín z indického kastovního systému.

I naše moderní společnost má takovou kastu. Jde o vzdělávací a mediální komplex, především univerzity a veřejná média. Tento komplex vychovává (univerzity) a usměrňuje (média) elitní kádry, které pak mají účast na řízení státu. Stejný princip, který fungoval u explicitně hierarchicky uspořádaných společnosti starověku a středověku, funguje i dnes, v naší egalitářské společnosti.

Problém je, že kasta brahmínů má dnes vysoké společenské postavení a přílišný vliv na řízení státu, které dříve bylo spíše doménou kasty válečníků. Díky nikdy nekončící spirále svatosti podrývá kněžská kasta společenský řád, namísto aby ho budovala, což je její přirozená společenská funkce.

Co je spirála svatosti, o které Jim mluví?

Jakmile má kněžství status a moc a je do něho volný vstup (kasta není uzavřená jako v reálném indickém kastovním systému), výsledkem bývá spirála svatosti. To znamená, že někteří jedinci, kteří vynikají v tom, co společnost považuje za vyšší vlastnosti a hodnoty, jsou odměněni bohatstvím, mocí a především společenským postavením. Tito lidé mají tendenci podrývat společenský řád tím, že kážou vyjímečnou svatost. Odměnit vyjímečnou svatost je nutné, protože to vede k lepšímu chování ostatních, ale odměna by neměla zahrnovat lepší společenské postavení.

Z naší historie známe takový případ. Jan Hus kázal, že svatost či bezhříšnost kněží a prelátů je nutná, aby svátosti z jejich rukou byly platné. Tím de facto zpochybnil platnost udílených svátostí, tehdejší společenský řád se začal hroutit a následovaly husitské války.

Volný vstup do kasty brahmínů sebou nese další problém a tím je soutěž ve svatosti. Ta dává některým lidem prostor k tomu, aby prohlásili jiné lidi za nesvaté. Soutěží se ničí pozemský télos svatosti. Proto nelze svatost odměňovat společenským postavením. Když chce někdo prokázat vyjímečnou svatost, je třeba ho odměnit vyexpedováním na vzdálený ostrov, kde svou svatostí nebude podrývat společenský řád. Jinými slovy vyjímečná svatost musí být drahá. Nesmí být (pozemským) ziskem pro světce a (tím pádem) nákladem pro všechny ostatní.

Když je pozemská autorita nucena odstranit nějakého vyjímečně svatého člověka z veřejného působení, nesmí z něj udělat mučedníka. To znamená, že musí nejprve zničit jeho status a teprve poté ho odsoudit. Vzpomeňme jen, jak se Jan Hus stal pro český národ mučedníkem a vztah Čechů ke katolické církvi se od té doby podstatně změnil ke škodě celého národa. Naopak Rusko v případě Pussy Riot postupovalo s větším pochopením tohoto principu.

Jim vidí chování progresivní levice jako důsledek spirály svatosti. Progresivismus není judaismus, je to podle něho sekularizované křesťanství, které se stalo svatějším než všichni ostatní, svatější než Ježíš a svatější než sám Bůh. Všechny požadavky novodobé levice na zrovnoprávnění té či oné minority, nápravu historických a současných křivd jsou dokonalou ukázkou soutěže ve svatosti. Stejně tak očerňování a perzekuce konzervativních křesťanů.

Považovat za levicové různé historické excesy je anachronismus. Ale v jeho pojetí je moderní levice jedním z mnoha historických projevů spirály svatosti. Projevuje se rozhořčením a pobouřením SJW nad skutečnými, ale většinou domnělými nespravedlnostmi. Jde o veřejnou prezentaci osobní svatosti, tzv. moral signaling.

Osobně beru pojem svatosti pouze jako analogii skutečné svatosti. Koneckonců Jim Donald je sekulární pravičák. Naproti tomu Bruce Charlton se spirálou svatosti nesouhlasí. Tvrdí, že více svatosti nemůže být horší než méně svatosti, a v tom má pravdu, neboť nejsvětější je Bůh sám. Možná svatost není pojem, který měl Jim použít, protože má na mysli něco jiného. Farizejství je příhodnější, jak ilustruje JMSmith na příběhu milosrdného Samaritána. Žid, který prošel kolem bez povšimnutí, nepomohl nešťastníku, protože nablízku nebyl nikdo, kdo by jeho dobrý skutek mohl vidět. Ježíš v Novém zákoně často kritizuje farizeje. Farizejství je nadčasové a moderní levice je jedním z mnoha vtělení novozákoního Farizeje.